17/2016

Minulý týden, pár hodin po maturitním večírku jsem se sbalil a odjel na Vltavu. Konečně jsem zažil ten pocit „jet vodu“.

Parta, ve které jsem prožíval dospívání, začala jezdit, až když jsem byl na vejšce. A pak jsem se různě vymlouval – malé děti, velké děti, moc práce. Takže nakonec jsem vsedl do kánoe a projel svou první šlajsnu až po pětačtyřicítce. (Nepočítám Jizeru od Malé Skály do Dolánek).

A přemýšlím, jestli do toho ještě někdy půjdu. Minulý víkend totiž vyšlo mnoho věcí. Bylo ideální počasí, ale kempy přitom byly poloprázdné. Viděl jsem loni, jak to na Vltavě vypadá v sezóně. Tisíce lidí, řada z nich pod vlivem a bez zábran. Také nevím, jestli může být nějaká řeka hezčí než Vltava – kláštery, strmé svahy, hrady, Krumlov, stánky s občerstvením. Ale jo, minimálně Ploučnici bych si chtěl někdy sjet. Snad teď nebudu hledat výmluvy dalších dvacet let.

Jdu mrknout, co bylo v materiálech na středeční zasedání zastupitelů.

Zastupitelé zřejmě delegovali místostarostku Alenu Šafránkovou na valnou hromadu Severočeské vodárenské společnosti. Původně pozvaná starostka má v době konání akce dovolenou. Schvalovala se rovněž Koncepce rozvoje sociálních služeb se zaměřením na služby sociální prevence.

O dotace v oblasti cestovního ruchu moc velký zájem asi nebyl. Město vyčlenilo 120 tisíc korun. Dorazila však jen jedna žádost o pět tisíc. Žádost podal KŽC Doprava na zajištění jízd historického autobusu po zrušené železniční trati z České Lípy přes Nový Oldřichov do Kamenického Šenova.

Podobně dopadla podpora talentovaných dětí. Vyčleněno bylo 150 tisíc, žádost podali však jen dvoje rodiče - požadovali celkem 17 tisíc. Jsem zvědav na zápis, abych zjistil, jak dopadla individuální žádost o dotaci ze strany Vlastivědného muzea a galerie. Muzeum požádalo o půl milionu. Zastupitelka Petra Chocová byla skromnější, ta požádala o sto tisíc na výdaje spojené se sportovní činností v roce 2016. V informačních materiálech se mimo jiné objevila odpověď na dotaz Zdeňka Ježáka. Ptal se vedení města, kdo povolil ve městě výstavu na téma potraty.

Odpověď:

„Petiční výstavu proti potratům realizovalo sdružení Stop genocidě pod vedením předsedy sdružení Janem Vránou v dubnu 2016. Provokativní bannery se objevily v Sokolské ulici a před OD Andy. Toto shromáždění bylo dle zákona řádně oznámeno českolipskému městskému úřadu." Česká Lípa se striktně distancuje od kampaně sdružení Stop genocidě, avšak když příslušní úředníci pečlivě zkoumali, zda je možné toto shromáždění kvůli jeho obsahu, umístění bannerů a zkušenostem z minulosti zakázat. Zjistili, že bohužel neexistuje jediné zákonné ustanovení, podle kterého by byl českolipský městský úřad schopen toto shromáždění tak, jak bylo oznámeno, zakázat. Se shromážděním tak nelze nyní dělat vůbec nic.“

Zažil jsem je, když se nám minule nastěhovali před školu. Agresivně obtěžovali mě i studenty, včetně těch nejmladších. Diskuse o potratech je pro mě stejně legitimní jako třeba ta o migrantech. Ale stejně jako v případě migrantů mi vadí ta agresivita, ten patent na jediné správné řešení. Kdysi jsem psal práci, která se problematiky potratů týkala. Z výzkumu vyplývá, jaké trauma si většina žen po potratu nese. Včetně případů, kdy k potratu dojde i z jiných důvodů než, řekněme, sociálních. Jan Vrána a podobní pomatenci diskusi rozhodně nepomáhají, jen traumatizují ty dívky, které jednou budou muset problém řešit. Není mi na zvracení z obrázků, ale z těch lidí, kteří je prezentují.

Snad nepovažují za své zásluhy, že počet potratů za posledních dvacet let výrazně klesl. Škoda, že mi nechtěli odpovědět, kolik dětí už vychovali.

Co nás na Českolipsku čeká příští týden? Zejména Všudybud. Včera byl konečně zveřejněn časový rozvrh – zde.  

V úterý se v Bazilice uskuteční benefiční koncert Ivy Bittové. Ve středu se v novoborském kině odehraje divadelní představení s názvem Jo, není to jednoduché. V hlavních rolích Jiří Langmajer a Adéla Gondíková.