Pojedenácté se studenti a učitelé Gymnázia Česká Lípa vypravili na prázdninovou Expedici. Cílem byla zejména Transylvánie, oblast v Rumunsku, kterou si turisté spojují s Vladem Tepesem alias Draculou.
Když jsem v minulém dílu zpovídal Stanislava Linharta, přišla řeč i na kapelu The Sound Makers z Doks a jejího frontmana Pavla Šplíchala. Jde o tu skupinu, která na festivalu ve Štětí vyfoukla vavříny nám už známým Strawberry Sellers Group z České Lípy i Trhanům z Nového Boru.
Za vrchol své kariéry považuje Stanislav Linhart kapelu Exodus. Nejen kvůli tomu, že v ní působil se svou budoucí ženou. „Tu jsem jako šestnáctiletou viděl ubrečenou na dílně a hned jsem si řekl, že to jednou bude moje manželka. A napište tam, že jsem jedinej muzikant, kterej není rozvedenej,“ instruoval mě.
V jedno všednodenní ráno přesně uprostřed týdne zase vyrážíme lovit industriální skvosty našeho kraje. Tentokráte kapku dál, a to přímo do Jablonného v Podještědí, města známého hlavně díky Bazilice Minor, zasvěcené sv. Vavřinci a sv. Zdislavě, a také díky Dominikánům.
"Hráli jste zde někdy?" zeptal jsem se, když se Stanislav Linhart rozhlížel po Luxoru. Na schůzku přijel až z Německa, kde od konce osmdesátých let žije.
"Snad jednou. Záviděli jsme Lípákům. U nás v Boru jsme se takhle dobře neměli."
V sobotu odpoledne vyrážím s kamarády autem do Cvikova, kde dnes probíhá ethnofest Barabán. Ovšem těším se nejen na fest. Krom příjemného hudebního odpoledne se totiž chystám prozkoumat i místní industrielní památky.
Jsou lidé, které lze považovat doslova za dar z nebes. „Vážený pane, předem mockrát děkuji za výborný nápad zmapovat českolipský bigbít. V roce 1967 jsem chodil do šesté třídy, takže jsem tancovačky moc navštěvovat nemohl... ale navštěvoval.
V sobotu ráno se probouzím do krásného pseudo slunečného jitra. Jedinečná příležitost pro první jarní výlet a ukrást pár vhodných světelných okamžiků pro můj dnešní tip na výlet. Chvatně snídám a v běhu zavazuju tkaničky, abych stihla bus do Nového Boru a...
Vladimír Novák
"Já hned ráno do lesa jsem na něj šel.
Celou cestou těžké finty na něj vymýšlel.
Když už se mi z téhle nudy málem chtělo spát,
tu uzřel jsem tygra před sebou stát.
V minulém dílu jsem se s vámi rozloučil v okamžiku, kdy do restaurace vstupoval kníratý muž, jehož by za rockera nepovažoval snad jen úplný diletant. Seděli jsme tehdy s Petrem Živsou, který se rozhodl, že mě překvapí pozváním dalšího společníka.
"V pondělí 17. června proběhlo v ústeckém Domě kultury finále soutěžní přehlídky beatových skupin ze Severočeského kraje pod názvem 1. severočeský beatový festival. Ve dvou soutěžních programech (odpoledne a večer) vystoupilo celkem osm skupin, až na malé výjimky vyrovnaného amaté...
Jaro už si dalo říct, alespoň druhý jarní den je opravdu krásný. Nasedáme tedy do auta a vyrážíme do Zákup, kde tentokrát není naším cílem jen jedna technická stavba, ale hned čtyři.
„Vážený pane, předem mockrát děkuji za výborný nápad zmapovat českolipský bigbít. V roce 1967 jsem chodil do šesté třídy, takže jsem tancovačky moc navštěvovat nemohl... ale navštěvoval. Schovával jsem se pod stolem, aby mě nikdo nevyhodil. Bydlel jsem v Novém Boru a znal pár...
„Potkali se dva muzikanti a nedrbali třetího.“ Starým muzikantským vtipem uvádím pokračování seriálu o slavných postavách českolipského bigbítu. Muzikanti jsou opravdu zvláštní sorta lidí.
Po návratu do České Lípy Pavel Půhoný působil spolu s Bohumilem Dvořákem, Jiřím Chvojkou, Josefem (Vejcákem) Vilímem, Karlem (Bočanem) Kodrlem a Vlastou Králem v Explozi. „My jsme bigbít ve skutečnosti nehráli ani ve Strawberry. Spíše rhythm and blues,“ upřesňuje Pavel Půhon...