V českolipském kádru se poprvé v historii objevil hráč černé pleti a vyhlášený bitkař Gabe Yeung. Tento americký obránce odehrál několik sezon v nižších zámořských soutěžích a posléze vyzkoušel také evropský hokej, neboť jeho další štací bylo Německo, kde nastupoval v tamní Regionallize v barvách Bad Neuheim.
Poté se sice vrátil domů, ale před začátkem této sezony se dohodl na angažmá s českolipskými Predátory. V následujícím rozhovoru prozrazuje, proč si vybral Českou Lípu, kterých úspěchů už dosáhl a rovněž zmínil svou oblíbenou činnost, tedy bitky.
Proč sis vybral za své další angažmá právě Českou Lípu?
Chtěl jsem hrát někde, kde je hokej více zaměřen na dovednost hráče, než tomu bylo ve Spojených státech. Myslím si, že se mi to poštěstilo. Chtěl jsem být tam, kde bych mohl něco získat jako hráč i jako člověk. Česká Lípa je přesně tím místem.
Měl jsi nějaké další nabídky?
Měl jsem nabídky ve Francii a také doma ve Spojených státech. Jsem opravdu rád, že jsem si nakonec vybral Českou Lípu.
Hrál jsi v Americe a Německu. Na které angažmá vzpomínáš nejraději?
Vždy jsem měl Německo rád. Myslím, že nejvíce vyčnívá v mých vzpomínkách. V Německu bylo se mnou velmi dobře zacházeno v týmu, v managementu a u fanoušků. Byly to zkušenosti, na které rád vzpomínám a budu je opatrovat po zbytek svého života. Doufám, že to zde bude také tak dobré.
Kterých úspěchů jsi dosáhl?
Myslím si, že jsem dosáhl hodně úspěchů. Například v mém prvním zápase za profesionály jsem vstřelil svůj první gól a vyhrál svou první bitku. Doufám, že úspěchů bude ještě víc, a že jednoho dne, až moje kariéra skončí, se budu moci ohlédnout za tím, čeho jsem dosáhl. Ale teď jsem teprve na začátku a budu pro to muset ještě hodně udělat.
Jaký je rozdíl mezi americkým, německým a českým hokejem?
Myslím si, že v Severní Americe je hra více zaměřena na fyzickou sílu. V Německu je velmi podobná až na výjimku, že se hraje na větším kluzišti. To nejpodstatnější, čeho jsem si všiml na českém hokeji, je větší zručnost hráčů s pukem a také lepší bruslení, než na co jsem zvyklý. Český hokej na mě velmi zapůsobil.
Jako obránce jsi asi nedával tolik gólů. Jaký byl ten nejdůležitější?
Vždycky si budu pamatovat na můj první gól. Přišel v průběhu mého druhého zápasu s Lubbock Catton Kings v mé nováčkovské sezoně. Vyslal jsem přímou střelu z bodu pro vhazování, která prošla do sítě nad brankářovým ramenem. Tento gól nebyl jen mým prvním gólem, ale byla to rovněž vítězná branka.
Jsi také vyhlášený bitkař. Kolik bitek jsi vyhrál a kolik prohrál?
Budu upřímný. V mé kariéře jsem prohrál jen pár bitek. Málokdy prohrávám. Myslím, že z více jak třiceti bitek, kterých jsem se během mé kariéry zúčastnil, jsem prohrál jen dvě. Mám snahu vždy vyhrát a nikdy neprohrát. Je to důkaz toho, jak jsem byl motivovaný a disciplinovaný jako hráč a jsem na to hrdý.
Který soupeř byl pro tebe nejlehčí a který nejtěžší?
Řekl bych, že v juniorech jsem většinu mých soupeřů docela jednoduše přepral. Ale nešlo to do té doby, dokud jsem nezačal víc makat, abych se stal nepřekonatelným. Řekl bych, že mým nejtěžším soupeřem, se kterým jsem kdy bojoval, byl Joel Rechlicz, který je nyní v NHL v New Yorku Islanders. Neprohrál jsem, ale také jsem ho nevyklepal tak, jako bych to udělal se zbytkem svých soupeřů.
Během bitek dochází také ke zranění. Utrpěl jsi během nich nějaké?
Mám požehnání přímo od Boha, abych v boji nebyl nikdy vážně zraněn. Utrpěl jsem menší zranění jako monokl, potlučené klouby a ruce. Myslím, že mým nejvážnějším zraněním byl zlomený prst. Díky bohu, že jsem nikdy nedostal příliš velký úder do obličeje. Jsem opravdu rád, že mám hezkou tvář.
Máš nějaký bitkařský vzor?
Když jsem vyrůstal, vždy jsem obdivoval chlapce jako Bob Probert a Brad May. Tito chlapci by dali svá srdce a položili by životy, aby uchránili své spoluhráče v lajně. Dali přednost jim než sami sobě. Jsou to opravdoví bojovníci a budou vždy respektováni. Také obdivuji mého skvělého přítele Andrew Sharpa, který hrál naposledy v Edinburghu Elitní ligu. Sledoval jsem noc co noc jeho bitky proti hráčům těžkých vah, kteří hráli NHL nebo AHL. Je to rozhodně můj hrdina. Tento chlapec je prostě bojovník.
Jaké jsou tvé dojmy ze zdejšího prostředí?
Není tady nic, co by se mi v České Lípě nelíbilo. Aréna je prvotřídně vybavená. Město je neuvěřitelné. Trenér Lassig nasazuje těžké, intenzivní tréninky. Opravdu bych si už nemohl víc přát. Doufám, že budu v České Lípě několik sezon. Jsem pyšný na to, že mohu nazývat Českou Lípu domovem, když jsem teď mimo svůj domov.
Je možné, že diváci uvidí nějakou bitku i ve druhé lize?
Spíš se trochu víc zaměřuji na to, abych se stal víc hráčem než bitkařem, jak tomu bylo v předchozích sezonách. Sice mám bitky rád, ale myslím, že budu platný spíše na ledě než na trestné lavici. Ale nikdy nevíš. Kdyby se na zimním stadionu věci vymkly z rukou a trenér Lassig by mě poslal, abych na ledě „odklidil binec“ a přímo odstavil soupeře, tak bych to pro můj tým ze srdce udělal. Teď by ale fanoušci měli z mé strany očekávat těžké zatápění před soupeřovou brankou, velké střely a nefalšovanou obranu na 110 %. Jsem si jistý, že nikoho nezklamu.
Jsi před zápasem pověrčivý?
Rád si před zápasy vyčlením trochu času sám pro sebe na strečink, poslouchání muziky a také si rád popovídám s chlapci. Ve dnech, kdy máme zápasy, se soustředím na to, co budu večer dělat. Čím víc mám čistší hlavu, tím hraji lépe. Nemám rád rozptylování. Nepřipustím, aby mně nebo Predátorům z České Lípy něco vstoupilo do cesty. Jsme tu, abychom vyhrávali!!!