Klávesista Walter Phishbacher již devatenáct let působí v New Yorku, avšak původem je Rakušan. Hudbě se věnuje od mládí, má za sebou mimo jiné pět let studia klasického piana a čtyři roky studia jazzového piana a kompozice ve Vídni. Za svou dlouhou hudební kariéru také spolupracoval s mnoha slavnými jmény tohoto žánru, například s Lacem Deczim, Wolfgangem Muthspielem či Georgem Garzonem.
V současné době vystupuje buď s WinterFisch, s vlastním triem Phishbacher Trio či s kvartetem zpěvačky Elisabeth Lohninger. Koncerty tohoto umělce, často přirovnávaného k legendám jako byli či jsou Joe Zawinul, Chick Corea a Herbie Hancock, jsou vždy neskutečným zážitkem. Stejně tak koncerty kapely WinterFisch, které jsou plné úžasných groovů a nespoutané energie. O tom se budete moci přesvědčit již brzy i v České Lípě.
Mohl bys našim čtenářům představit vlastními slovy hudební uskupení WinterFisch?
WinterFisch je spolupráce mezi mnou a bubeníkem Andym Winterem. Oba se podílíme na psaní hudby i organizaci projektu. Oba jsme původem z Rakouska a před více než dvaceti lety jsme odešli do New Yorku studovat a hrát jazz, ačkoli se naše cesty protnuly teprve před několika roky. Zjistili jsme, že náhodou bydlíme jen pět minut od sebe na západním Manhattanu, a tak jsme začali spolupracovat, jamovat a s různými hudebníky jsme odehráli v okolí několik koncertů. V určitém okamžiku jsme se rozhodli brát projekt vážněji a domluvili jsme si nahrávání v mém nahrávacím studiu Lofish Studios na 28. ulici, které je zrovinka teď zavřené, ale to je úplně jiný příběh. Přizvali jsme saxofonistu Donnyho McCaslina a basistu Marka Panasciu a v létě 2014 nahráli materiál na CD. K mixování jsem se dostal na konci roku 2015 a koncert v České Lípě je součástí turné, kterým vydání CD doprovázíme. Seskupení WinterFisch může fungovat v různých formacích, jako trio, kvartet i kvintet, ale základ tvoříme já a Andy jak v hraní, tak v psaní hudby. Proto je sestava na CD jiná než formace během evropského turné, hlavně kvůli logistickým důvodům, nákladům na letenky atd. Podstatnou část turné absolvuje německý saxofonista Johannes Enders, na poslední tři koncerty se připojí Karel Růžička ml. a samozřejmě nesmí chybět místní hrdina a můj dobrý přítel Petr Dvorský na basu.
Co je dle tvého jazz?
Jazz znamená pro různé lidi různé věci. Já bych nerad specifikoval určité parametry a říkal, že tohle je jazz a tohle ne. Hranice mezi různými styly nejsou pevně dané. Já jazzem rozumím hudbu s jistou formou, která se kromě jiného vyznačuje stavbou jako je sloka, přechod nebo refrén a improvizací v akordových postupech.
Zajímalo by mě srovnání amerického a evropského publika. Nejsou v hudebním vkusu Evropané konzervativnější a úzkoprsejší?
Popravdě řečeno, žiju v New Yorku, avšak mimo něj ve Spojených státech moc nehraju. Moje zkušenosti jsou tak v tomto směru omezené. Myslím, že většinou záleží na místě. Pokud je to klub, kam lidé chodí za přáteli, tak se soustředí na hudbu méně než v koncertní hale, kam chodí sedět a poslouchat. Nezáleží na tom, ve které jste zemi. Američtí posluchači mají obecně dobrou znalost jazzových standardů, protože mnozí na nich vyrostli. Navíc skutečně ovládají texty, což se o většině Evropanů říct nedá. Takže konzervativnější jsou vlastně Američané, kterým se příliš nelíbí, když k jejich hudebnímu dědictví přistupujete svobodomyslně. Jazzové vzdělání je ve Spojených státech pevněji zakotveno v tradici.
Přijde ti také, že současný jazz čerpá inspiraci z popu a mainstreamové hudby?
Jazz bude vždycky vstřebávat současné vlivy. Takže ano, je přirozený vývoj, že nasává populární hudbu své doby. Dělali to už jazzoví hudebníci ve 40. letech minulého století. Napomáhá to kontaktu s publikem, pro které hrajete. Je vhodnější stavět na materiálu, který posluchači znají z rádia, než na písničkách, které byly před šedesáti lety populární v Americe.
Ovlivnila tě nějak a inspiruje klasická hudba, kterou jsi vystudoval?
Rozhodně. Zlepšila mi techniku hraní na nástroj a stále ovlivňuje moji tvorbu, především pro dvojčlenné a trojčlenné projekty.
Hraješ vlastní hudbu, ale jaký je tvůj vztah ke standardům a převzatým věcem?
Pokud se rozhodnu zařadit do repertoáru jazzový standard nebo populární píseň, vždycky se na ně snažím podívat z nového úhlu a ozvláštnit je. Někdy do nich zařadím úryvky aranží, jindy úplně změním harmonie a rytmus.
Vím, že s Petrem Dvorským spolupracujete často. Kde jsi však potkal Karla Růžičku ml.?
S Karlem jsem se seznámil před mnoha lety přes našeho společného kamaráda a basistu Andyho Galoreho. Před řadou let jsme nějaký čas pracovali v Andyho projektu. Od té doby jsem Karlovi pravidelně telefonoval, když jsme pro klienty mého studia potřebovali saxofonistu. Setkával jsem s ním při nahrávání. Tentokrát ho však k účasti na turné přizval Petr Dvorský. Já se však hrozně těším na obnovenou spolupráci s Karlem.
Obsazení koncertu vypadá opravdu slibně! Na co se můžeme ještě těšit?
Na dobrou muziku a spoustu zábavy. (smích)
WinterFisch Quartet (USA/CZ), 8. 4., 21:00, U bílýho černocha