Dlouho čekalo vedení “A” mužstva na dobu, kdy se konečně do týmu zapojí Radek Matějíček, zranění střídalo zranění a osudové třinácté kolo se stalo nakonec pro Radka tím šťastným.
Zápas v Opavě pro něj znamenal zajímavou premiéru v dresu áčka a vstřelenou brankou stylově ukončil šestnáctý rok života, který byl pro něj prošpikován mnoha nepříjemnostmi. Věřme, že do té sedmnáctky vstoupí tou správnou nohou, nakročil k tomu dobře!
Radku, po dlouhém čekání ses konečně ukázal v dresu "A" týmu. V letošní sezóně jsi měl několik zdravotních komplikací, jaké to pro tebe bylo čekání?
Ano, hned po ukončení minulé sezóny jsem se připojil k mužskému „A“ týmu a začali jsme letní přípravu. Příprava netrvala dlouho, v květnu přišlo první zranění…, a tak čekání na další možné znovu zapojení se k týmu bylo pro mne opravdu dlouhé. Koncem srpna jsem se opět vrátil k týmu a odjel s mužským áčkem do Pardubic na florbalový turnaj. Zdálo se, že je vše v pořádku a že bych si mohl najít místo v mužském áčku. V září se mi při tréninku obnovilo staré zranění a vyřadilo mne na další dva měsíce ze hry. Zkouškou pro mne měly být dva zápasy s juniorským áčkem, které jsem měl odehrát ve druhé polovině listopadu ve Františkových Lázních. Bohužel jsme na turnaj nedorazili vinou dopravní nehody. Zranění z této nehody mne nechalo čekat další měsíc na první juniorský zápas. Teď jsem snad už v pořádku a doufám, že budu něco platný pro hru v mužském áčku.
První utkání a ihned tě čekal dlouhý výjezd do Opavy, kde se tým představil pouze v 11 lidech do pole, do toho vítězství a ihned vstřelená branka, asi ideální premiéra, že?
Premiéra to byla dobrá. Ale přesto jsem měl obavy z toho, abych po tak dlouhé době stačil tempu 1. ligy. Moje vstřelená branka mne potěšila. Více si cením celkového vítězství nad Opavou.
Jak teď vidíš své ambice v dalším působení v mužském týmu? Již v neděli vás čeká těžký souboj prvního s druhým týmem tabulky.
Byl bych rád, kdybych se dokázal prosadit a byl přínosem pro tým. Doufám, že se do neděle připojí další hráči, které teď vyřadila nemoc a zranění. Na neděli se velice těším. Rád bych si také zahrál. Doufám, že předvedeme co nejlepší florbal, vyhrajeme a nezklameme fanoušky.
Ty jsi v "A" týmu asi první člen FBC, který se propracoval do nejvyšší kategorie doslova od elévků, jaká to byla cesta? A mohl bys zhodnotit i vývoj FBC, přeci jenom jsi v něm poměrně dlouho...
S florbalem jsem začal v roce 2004. Chodil jsem na tréninky na gymnázium, tehdy mne trénoval Jan Vinopal. Byl jsem nadšený, moc mne to bavilo. První dva roky jsem neabsolvoval ani jeden zápas. Prostě se s námi ještě v této kategorii nepočítalo. Na první zápasy jsme jeli vlakem do Liberce. Prohráli jsme je oba, jeden 15:0 a druhý 16:1. Poté jsme se začali výkonnostně posouvat a začala se rozrůstat i českolipská florbalová rodina. Následně se začaly dostavovat i výsledky. Florbal za ty roky ušel obrovský kus cesty. Od elévů jsem si přál, abych si mohl někdy zahrát se Štěpánem Slaným. Přání se mi splnilo a jsem za to moc rád. Při tomto historickém ohlédnutí se musím jenom pousmát.
Nedělní utkání je tak trochu charitativní, akce Večer plný dárků přiláká jistě hodně lidí na tribunu. Jak se na domácí premiéru těšíš?
Těším se moc a doufám, že bude plná hala českolipských fanoušků a že nás svým fanděním povzbudí k dobrým výkonům. Tímto bych se chtěl také připojit s pozváním na nedělní utkání spojené s charitativní akcí Večer plný dárků.