Druhý den Českolipského divadelního podzimu hostil DKM s dopoledním představením pro školy Kluci od Mississippi a mladoboleslavský soubor s inscenací Vávra.
Druhý den našeho Divadelního podzimu jsme měli to štěstí zhlédnout, krom dopoledního představení pro školy v podání českolipského středoškolského souboru Divadelní klub mladých Kluci od Mississippi pro vyprodaný sál trochu více hlučících žáků, představení Vávra aneb všechno co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se Mrštíků zeptat od mladoboleslavského divadelního spolku Divadýlko na dlani.
Diváci, kterých bylo ke dvěma stům, do sálu vcházeli s neskrývaným očekáváním a zvědavostí. Přeci jen, Maryša od bratří Mrštíků je klasická tragédie, jak tedy může vypadat ve formě komedie?
Hned v prvních chvílích představení jsme se mohli přesvědčit o tom, že o zábavu nebude nouze. Každou scénu doprovázel bouřlivý smích ze strany publika a nářečí, kterým postavy mluvily, a jejich pestré kostýmy výborně doplňovaly příběh.
Herci se svých rolí zhostili bravurně. Jejich výkony byly natolik nenucené, že kolikrát působily až improvizovaně, což jen přilepšilo celé inscenaci.
Od původní verze Maryši to byla příjemná změna. Příběh působil více ze života a díky tomu nás kompletně pohltil. Zakomponování samotných bratrů Mrštíkových všechny mile překvapilo a i všechny ostatní postavy si brzy získaly sympatie většiny diváků.
Tato inscenace byla skvěle provedena tak, že jsme se mohli přesvědčit, jak to dříve chodilo na venkově a jak to chodí vlastně i do dnes. Vztahy mezi venkovany a měšťany, nekompromistnost ohledně výhodných sňatků a samozřejmě informace šířící se rychlostí světla. Zkrátka věci, na které narazíme ve všedním životě. To všechno můžeme v nové verzi Maryši najít a každý, kdo tuto veselou činohru viděl, bude určitě souhlasit.
Po zahajovacím dnu, kdy jsme mohli vidět netradiční, ale úžasně provedenou inscenaci Funus, jsme o něco veselejší téma vřele uvítali.
Ti diváci, kteří byli skeptičtí ohledně přetvoření této hry na komedii, jistě odcházeli mile překvapeni a představení jistě ukojilo jejich touhu po skvělém kulturním zážitku stejně jako u ostatních.
Rozhovor s režisérem
Petr Matoušek: Vávra je obyčejný chlap a trochu citový nemotora
Divadýlko na dlani z Mladé Boleslavi je činorodý soubor, který slaví úspěchy na divadelních prknech napříč republikou, i na samotném Jiráskově Hronově, kam postoupili se dvěma různými inscenacemi dva roky po sobě. Hercem, scénáristou, režisérem a principálem souboru je Petr Matoušek, režisér a představitel Vávry, se kterým se premiérově představí i na Českolipském divadelním podzimu.
Na začátek se musím zeptat: co máte proti původní verzi Maryši☺?
Vůbec nic. Naopak. Myslím, že se právem řadí mezi nejlepší klasická dramata, a také patří mezi nejhranější české texty realistického dramatu. Jen se rád koukám na věci i z jiné perspektivy.
Maryša je považována za jedno z nejlepších českých divadelních dramat. Neměl jste alespoň trošku rozpaky, když jste ji vzal a v podstatě celou přepsal?
Abych řekl pravdu – ani ne. Já jsem vlastně Maryšu nepřepsal. Pravda použil jsem pár citací z původního textu, ale náš Vávra si pohrává s myšlenkou, co když to bylo všechno jinak. Předobraz Maryši a Vávry Filip Turek a Marie Horáková spolu žili dlouhá léta, měli další děti a jsou pochováni v jednom hrobě. A mě napadaly otázky – byl Vávra opravdu lunt, proč Mrštíkové tohle napsali, nemohl by v tom jeden z nich být nějak citově zainteresovaný? No a už to bylo.
Když jste psal Vávru jako kladnou postavu, která do všeho spadne tak trošku omylem, nezapochyboval jste alespoň trošku o tom, jestli to přeci jenom nebyl trošku lump?
Ruku na srdce, nikdo není úplný klaďas. Ale lumpa Vávru máte v Maryše. Náš (a trochu můj ????) Vávra je spíš obyčejný chlap, kterému umřela žena a on zůstal se čtyřma „dětima“ sám. Není úplné neviňátko. Je prchlivý, žárlivý, „dež mu bóchnó saze, tak sa nezná“, přistoupí na Lízalovu hru a smlouvá o Maryšu, když podlehne pomluvám. Ale taky má rád svou Evku, je to trochu citový nemotora a věří lidem… Vidíte pomluvy – to je hlavní myšlenka Vávry – pomluvy dokážou zničit cokoliv. Jed, který se pouští mezi lidi s úmyslem ublížit.
Jaké to je, když jste autorem hry, režisérem a představitelem hlavní mužské role?
Máte vůbec šanci se na představení podívat tzv. zezdola? No, ve Vávrovi to bylo snad poprvé, co mi vadilo, že jsem víc nahoře než dole. Tedy – z hlediska režie. U nás to ale jinak nejde. Režírování na mě zbylo – nikdo jiný to dělat nechce. A já se zase nechci úplně vzdát hraní na jevišti. To by mě mrzelo daleko víc než nějaká výtka k režii.
V Divadýlku na dlani fungujete v podstatě jako tři v jednom. Byla to jen znouzecnost, že na vás prostě všechno zbylo, nebo vám to takto vyhovuje?
Myslíte tím, že krom hraní režíruju, píšu a principáluju? S režií a hraním už je to jasné z předchozí odpovědi. Psaní mě baví a šéfovat souboru? No ono to zase tak hrozný není. Divadýlko jsme před dvaceti lety založili s mou ženou, a zatím nikdo nic nenamítal, tak to asi vyhovuje všem. Ale nejsem v tom sám - zrovna Evka Bučková dělá finance (to já neumím). Na co už poslední dobou nemám čas, jsou štace, zájezdy. To rád přenechám někomu z kolegů. Teď by se v tom měla zabydlovat kolegyně Licinbergová původem z od vás z České Lípy. Tak jí držte palce.
Herci se svých rolí zhostili bravurně. Jejich výkony byly natolik nenucené, že kolikrát působily až improvizovaně, což jen přilepšilo celé inscenaci.
Od původní verze Maryši to byla příjemná změna. Příběh působil více ze života a díky tomu nás kompletně pohltil. Zakomponování samotných bratrů Mrštíkových všechny mile překvapilo a i všechny ostatní postavy si brzy získaly sympatie většiny diváků.
Tato inscenace byla skvěle provedena tak, že jsme se mohli přesvědčit, jak to dříve chodilo na venkově a jak to chodí vlastně i do dnes. Vztahy mezi venkovany a měšťany, nekompromistnost ohledně výhodných sňatků a samozřejmě informace šířící se rychlostí světla. Zkrátka věci, na které narazíme ve všedním životě. To všechno můžeme v nové verzi Maryši najít a každý, kdo tuto veselou činohru viděl, bude určitě souhlasit.
Po zahajovacím dnu, kdy jsme mohli vidět netradiční, ale úžasně provedenou inscenaci Funus, jsme o něco veselejší téma vřele uvítali.
Ti diváci, kteří byli skeptičtí ohledně přetvoření této hry na komedii, jistě odcházeli mile překvapeni a představení jistě ukojilo jejich touhu po skvělém kulturním zážitku stejně jako u ostatních.
Hned v prvních chvílích představení jsme se mohli přesvědčit o tom, že o zábavu nebude nouze. Každou scénu doprovázel bouřlivý smích ze strany publika a nářečí, kterým postavy mluvily, a jejich pestré kostýmy výborně doplňovaly příběh.den našeho Divadelního podzimu jsme měli to štěstí zhlédnout, krom dopoledního představení pro školy v podání českolipského středoškolského souboru Divadelní klub mladých Kluci od Mississippi pro vyprodaný sál trochu více hlučících žáků, představení Vávra aneb všechno co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se Mrštíků zeptat od mladoboleslavského divadelního spolku Divadýlko na dlani.
Diváci, kterých bylo ke dvěma stům, do sálu vcházeli s neskrývaným očekáváním a zvědavostí. Přeci jen, Maryša od bratří Mrštíků je klasická tragédie, jak tedy může vypadat ve formě komedie?
Hned v prvních chvílích představení jsme se mohli přesvědčit o tom, že o zábavu nebude nouze. Každou scénu doprovázel bouřlivý smích ze strany publika a nářečí, kterým postavy mluvily, a jejich pestré kostýmy výborně doplňovaly příběh.Diváci, kterých bylo ke dvěma stům, do sálu vcházeli s neskrývaným očekáváním a zvědavostí. Přeci jen, Maryša od bratří Mrštíků je klasická tragédie, jak tedy může vypadat ve formě komedie?
Hned v prvních chvílích představení jsme se mohli přesvědčit o tom, že o zábavu nebude nouze. Každou scénu doprovázel bouřlivý smích ze strany publika a nářečí, kterým postavy mluvily, a jejich pestré kostýmy výborně doplňovaly příběh.Druhý den našeho Divadelního podzimu jsme měli to štěstí zhlédnout, krom dopoledního představení pro školy v podání českolipského středoškolského souboru Divadelní klub mladých Kluci od Mississippi pro vyprodaný sál trochu více hlučících žáků, představení Vávra aneb všechno co jste chtěli vědět o Maryše a báli jste se Mrštíků zeptat od mladoboleslavského divadelního spolku Divadýlko na dlani.
Diváci, kterých bylo ke dvěma stům, do sálu vcházeli s neskrývaným očekáváním a zvědavostí. Přeci jen, Maryša od bratří Mrštíků je klasická tragédie, jak tedy může vypadat ve formě komedie?
Hned v prvních chvílích představení jsme se mohli přesvědčit o tom, že o zábavu nebude nouze. Každou scénu doprovázel bouřlivý smích ze strany publika a nářečí, kterým postavy mluvily, a jejich pestré kostýmy výborně doplňovaly příběh.
