„Petra Skokana znám spíše jako motorkáře“

Manželka mi jednou řekla, že by se chtěla přestěhovat do Jindřichovic pod Smrkem. Natolik ji zaujala reportáž v televizi popisující vaše větrné elektrárny, snahy o vybudování univerzity a jiné aktivity. Myslíte, že je u vás místo pro relativně usedlé vysokoškolačky? Byl by to první případ, anebo se do vaší obce hrnou nadšenci z celé země?

Skutečně se do Jindřichovic stěhují mladí a často vysokoškolsky vzdělaní lidé. Když jsem v roce 1998 začínal starostovat, měla obec 583 obyvatel, po šesti letech jich máme 652. Problém s bydlením, který tato pozitivně vnímaná vlna nových přistěhovalců vyvolala, se snažíme mimo jiné řešit výstavbou ekologických a nízkonákladových domků.

To byla trochu nadsazená otázka. Spíše by mě zajímalo, jestli jste přesvědčen, že máte co nabídnout i jako například potenciální hejtman. Přece jen na vlastním písečku, míněny Jindřichovice, se to kope jednodušeji.

Nevím, proč si všichni myslí, že starostování na vesnici je jednodušší než řízení větších celků. Věřte mi, že to je přesně naopak. Mám zkušenosti s řízením velkých společností v podnikatelské sféře, celostátní politikou a v posledních čtyřech letech jako zastupitel i s tou krajskou. Čím je spravovaný celek větší, tím obecnější jsou problémy i jejich řešení. Tu dennodenní a drobnou činnost vykonává k tomu určený aparát. Takhle to na malé vesnici nechodí, tam se prolíná obecná rovina s každodenními starostmi, problémy a jejich řešením. Navíc je člověk na vesnici mnohem lépe kontrolovatelný a také napadnutelný, pokud dělá svou práci špatně.

Náš server je určen především čtenářům České Lípy, Nového Boru a nejbližšího okolí. Jak chcete oslovit je?

Nechci nikoho oslovovat prázdnými frázemi a sliby. Lidé na Českolipsku a Novoborsku vědí sami nejlépe, co jim chybí a co potřebují. Je to o komunikaci. Znám z této oblasti některé představitele samospráv a mikroregionů, ale i řadu lidí, kteří s veřejným životem moc do styku nepřijdou. Vím, že jsou na Českolipsku oblasti, které mají odlišné problémy než například Liberecko. Jsem zastánce decentralizace, to znamená mimo jiné práva na sebedefinování a samosprávu.

Znáte vůbec problematiku jiných částí Libereckého kraje, než ve které žijete a starostujete?

Samozřejmě se zajímám o problematiku Libereckého kraje jako celku. A nejenom to. Snažím se uplatňovat i poznání z jiných českých a moravských regionů a také ze zahraničí. Mnohdy jsme jako země i jako region bohužel nepřipraveni na situace, které jsou u nás vyvolány například naším členstvím v EU. To nemusí být, pokud budeme správně a včas číst trendy, které se prosazují v evropském prostoru. Musíme se naučit tyto trendy rozpoznávat a v předstihu se připravovat na okamžik, kdy dorazí k nám. Tak budeme moct vytěžit ze situace to dobré.

Přečetl jsem si ve vámi připravované knize s názvem Mám vizi mimo jiné i kapitolu o vzdělanosti. Předesíláte v ní, že pro vás vzdělanost jen okrajově souvisí s vědomostmi získanými ve škole. O kus dále citujete Komenského, ale mě by zajímala spíše fakta. Jak si představujete zvýšení vzdělanosti našeho kraje?

Osvětou. Musíme udělat rovnítko mezi vzděláním, obživou, svobodou a rozvojem. Tím nemám na mysli pouze školní vzdělání, ale spíše celkový osobnostní růst v profesním i soukromém životě. Většina problémových situací je řešitelná zdravým selským rozumem. Ten je dnes pod náporem médií, reklamy a spotřebního způsobu života úplně zakrnělý. Z těchto zásad je možné vyjít při hledání politických řešení pro růst vzdělanosti v našem kraji. Většinu témat včetně vzdělání rozebírám ve vámi zmíněné knize.

Určitě nejvíce sympatií jste si u řadových občanů získal svou pověstnou protiúřednickou vyhláškou. Prosadíte-li se s lidmi z vaší kandidátky do čela kraje, nastane velká rekonstrukce úřednického aparátu?

Určitě bych hledal cesty, jak fungování aparátu zefektivnit. Úředníci musí vědět, že si jejich práce budou vážit politici i obyčejní občané, pokud ji budou vykonávat odborně dobře, rychle, v souladu se zdravým rozumem a s jistou dávkou lidského porozumění. Kraj má velké pravomoci a bude záležet na nové politické reprezentaci, zda prohloubí současnou mentální krizi krajského aparátu, nebo promění svou šanci a pozvedne krajský úřad k fungujícímu organismu, který reálně pomůže při rozvoji celého území.

Jaký názor máte na největšího kandidáta do hejtmanského křesla - českolipského starostu Skokana?

Petra Skokana znám jenom povrchně a spíš jako motorkáře než jako politika. Dostávám z Českolipska opravdu hodně negativních zpráv o jeho působení ve městě. Beru je na vědomí, ale raději bych si utvořil vlastní názor podle jeho stylu práce a konkrétních výsledků. Tuším, že první místo na kandidátce ODS nedostal zadarmo, že musel, jak se říká, "něco prodat". Liberecká ODS by první místo za normálních okolností nikdy nepřenechala někomu "zvenčí".

V diskusi na našem serveru, na základě níž jsem vás oslovil, prohlásil jeden z diskutujících, že za vaší vlády nastane anarchie, ale aspoň bude sranda. Zneuctíváte prý ústavu a stojíte stát peníze. Máte také takový pocit? Jak je to vůbec s medializovanou vyhláškou? Je stále v platnosti? Neodporuje ústavě?

Než někdo vezme do úst Ústavu ČR, měl by si ji přečíst. To platí jak pro diskutujícího, tak pro většinu lidí v této zemi a zejména pak pro politiky. Téměř nikdo z lidí ústavu nečetl. Anarchii často připomínají neprovázané, špatné a často neústavní zákony. Takové by vůbec neměly existovat, protože ústava je naším nejvyšším zákonem. V naší vyhlášce se na ústavu odvoláváme a jsme přesvědčeni, že jednáme v jejím duchu. Nejsem anarchista, mám rád systém a hledám řád tam, kde dnes vládne neřád.

Zde se čtenáři mohou seznámit s tím, jak se dá zmíněná vyhláška sladit s ústavou. Zde je plné znění vyhlášky.

-----------------------------------------------------

Stručný životopis Petra Pávka ve zkrácené podobě převzatý z jeho knihy s názvem Mám vizi. 

Petr Pávek se narodil v roce 1963 v Praze, kde žil do svých osmnácti let. 
Po základní škole se vyučil v oboru mechanik elektronik, následně odmaturoval, strávil pár měsíců ve Výzkumném ústavu matematických strojů a v roce 1981 se dostal na ČVUT. V roce 1982 emigroval přes Rakousko do Německa, kde strávil patnáct měsíců v uprchlickém táboře při čekání na politický azyl. Utíkal do Alp, kde se věnoval své vášni, horolezectví. Později vyměnil lezení po horách za japonská bojová umění, převážně karate a kendo. Po většinu období v emigraci si vydělával na živobytí a studium  příležitostnými pracemi, od mytí nádobí, přes hrobníka až po montéra (v Německu absolvoval vysokou odbornou školu, obor podnikové hospodářství, působil v Mezinárodním institutu pro aplikovanou analýzu v Rakousku a v Kanadě ukončil postgraduální kurz mezinárodního obchodu). Využíval volného času k cestování, zejména po Evropě a Africe. Od roku 1988 začal podnikat v oblasti informačních technologií.

Po takzvané sametové revoluci se vrátil zpět do Prahy, kde rozvinul své podnikatelské aktivity a stál v čele několika velkých a zajímavých projektů. V roce 1994 přestal podnikat a trvale se odstěhoval do Jindřichovic pod Smrkem na Frýdlantsku. V roce 1997 vstoupil do politiky a stal se tiskovým mluvčím, tehdy koaličně vládnoucí, ODA. Rok nato odešel z ODA i vrcholové politiky zpět na komunální úroveň, kde se stal starostou. Od roku 2000 je zastupitelem Libereckého kraje.